NA TĚCHTO STRÁNKÁCH SE VYSKYTUJÍ FANFICTION A POVÍDKY SHOUNEN-AI A YAOI!
TO ZNAMENÁ VZTAH KLUK/KLUK.POKUD SE NĚKOMU TOHLE TÉMA NELÍBÍ , TAK ČELEM VZAD!
NEBO...SI TU KLIDNĚ ZŮSTAŇTE ALE NEŘÍKEJTE ŽE SEM VÁS NEVAROVALA!

Kapitola 1.

25. července 2013 v 17:35 | Ady-Chan |  Demon slayer (pozastaveno)


Jmenuji se Jacob.Na přijmení se mně neptejte,nepoužívám ho a už si ho ani nepamatuji.Asi byste měli vědět,že mi, když jsem byl malej zabili rodiče,proto dělám dneska to co dělám a přitom se snažím dosáhnout svého cíle a to najít toho zmetka a pomstít se mu za tu bolest a probděné noci.Stalo se to asi takhle....
FLASHBACK
Byl prosincový chladný den,ale mně to ani tak nepřišlo.Co také čekat od hyperaktivního sedmiletého kluka,který je den co den venku s kamarády.I ten osudný den jsem byl venku s kamarády a nevnímal svět okolo sebe.Klouzali jsme se po ledě,stavěli sněhuláky.koulovali se...bya to sranda,která mně tak vtáhla ,že jsem si uvědomil své obrovské zpoždění až ve chvíli,kdy se na zem snesla tma a nás tam zůstalo jen pár.Rozloučil jsem se a se slibem,že zítra přijdu zase opustil kluziště.Kdybych jen tehdy věděl,že to je konec mého šťastného dětství a já je vidím asi naposledy.
Běžel jsem domů jako o závod,aby můj trest nemusel být tak velký.Div že jsem se na tom namrzlém chodníku nepřizabil.Před naším domem jsem ještě chvíli vydýchával ten úprk a přitom fascinovaně pozoroval vánoční světýlka u nás v okně.Pak jsem se vydal dovnitř.Nepostřehl jsem,ale pár rudě zářících očí naproti přes ulici.Byla v nich bolest a nenávist.
Pamatuju si že mně máma vyhnala nahoru do pokoje s tím ať se převléknu z mokrého do suchého a vtom se to stalo...
Vypadla elektřina a tlaková vlna roztříštila všechna okna.Mě to odhodilo za postel,což bylo stěstí,protože díky tomu nebyla má zranění způsoběná střepy tak velká.Moje myšlení bylo zmatené.Jako první jsem pomyslel na své rodiče dole.Rychle jsem se tam rozběhl,ale to jsem neměl dělat.Ušetřil bych se vzpomínky,která mně ve snech straší dodnes.
Dveře na dvě půle až vzadu v chodbě,střepy po celé chodbě,kterou proudil ledový vzduch zvenčí.Otřásl jsem se,ale zima na tom měla jen minimální podíl.Cítil jsem něco ve vzduchu.Můj šestý smysl mi radil jediné: uteč!Ale já ho neposlechl a místo toho jsem se opatrně vydal do kuchyně,kde byla máma s tátou.A tam přišla ta nejhorší podívaná.
Strnul jsem ve dveřích,roztřásl se a po tvářích se mi samovolně spustily slzy.Byl jsem k smrti vyděšený.
Máma ležela na podlaze.Oči vytřeštěné,ústa otevřená v posledním výkřiku,který jsem neslyšel.Otec ležel o kus dál,tedy....jeho tělo,bez hlavy.Neměl jsem odvahu zjišťovat kde je ona.
Chtěl jsem křičet,ale mé stáhlé hrdlo mi to nedovolovalo.Jen jsem tam stál,bledší než stěna,vyděšený pohled upíral na zničenou kuchyni a po tvářích se mi koulely slzy.Koutkem oka jsem zachytil nepatrný pohled napravo,směrem obývák.Rychle jsem se tam otočil a uviděl ho....můj mozek se zastavil v chodu.
Seděl tam v křesle,celý od krve s blaženým úsměvem na rtech.Propaloval mně svýma žhnoucíma rudýma očima plnýma pohrdání.Jinak se ani nepohnul,ale to co mně zaujalo a dost vykolejilo byly.....rohy.Ta věc měla rohy!!Vduchu jsem se pomodlil,ale nezabralo to.Čert to opravdu nebyl.
A pak ve mně probudilo to,co dnes používám běžně.Popadl jsem největší střep v mém dosahu a s křikem se k němu rozběhnul s tím že mu to bezmilosti vrazím do břicha,ignorujíc jiné střepy,které se mi při tom běhu zabodaly do nohou.Ale pod jeho honosným černým kabátem se cosi mihlo a já v tu ránu nedržel v ruce ten střep,ani nestál nohama pevně na zemi.Jen jsem bezmocně lapal po dechu a zoufale kolem sebe kopal ve snaze ulovnit se ze sevření jeho černého šupinatého ocasu,ale marně.Byl jako ocelové lanko.Jen vstal z tátova oblíbeného křesla nyní pokrytého krví a s úšklebkem ke mně přišel.Naklonil se k mému uchu a zašeptal takovým temným hlasem:
"Žij a až budeš dost silný najdi si mně a pomsti své rodiče ..nenáviď mně stejně tak,jako jsem já nenáviděl je..."S tímto se mnou mrsknul o stěnu a já v bezvědomí padnul do další hromádky střepů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ita-chan Ita-chan | 25. července 2013 v 18:53 | Reagovat

pěkný :)

PS: ráda se spřátelím :) líbí se mi tady možná tady budu častěji :)

2 Ady-chan Ady-chan | Web | 25. července 2013 v 19:06 | Reagovat

[1]: Děkuju moc :)

3 Misha Misha | E-mail | Web | 25. července 2013 v 21:43 | Reagovat

to se ti povedlo...už se těším na pokračování...ale asi bych nechtěla být v kůži toho sedmiletého kluka... :-)  ;-)

4 Ady-chan Ady-chan | Web | 25. července 2013 v 22:16 | Reagovat

[3]: Hmmm..to já taky ne.Jinak Arigato Misho :)

5 Zuzanka Zuzanka | Web | 2. srpna 2013 v 14:32 | Reagovat

rychle další díl... :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
Typ blogu: Hobby | Přihlásit se | Chci také blog | Děkuji vám za návštěvu.Jashin s vámi!